RECENZE: Nelly Furtado ujíždí na vlnách alternativních vod.

Rok 2006 už je dávno pryč a éra alba „Loose“, se kterým kanadská zpěvačka Nelly Furtado plnila přední příčky hitparád jakbysmet. Co se u Nelly Furtado za více jak deset let změnilo? Celkem nic, kromě toho, že vydala jednu bestofku a dvě plnohodnotná alba. Tento měsíc však opět rozčeřila hudební vody, a nebo taky ne.

Nelly Furtado – The Ride

Vydáno: 31. 3. 2017
Playlist: Cold Hard Truth, Flatline, Carnival Games, Live, Paris Sun, Sticks And Stones, Magic, Pipe Dreams, Palaces, Tap Dancing, Right Road, Phoenix

 

 

Rok 2006 byl pro Nelly Furtado obrovsky úspěšným. Vydala totiž své třetí studiové album a z téměř neznámé kanadské hvězdičky se zrodila opravdová megastar. Dopomohl jí k tomu hlavně, tenkrát velice žádaný producent, Timbaland. Hity jako „Meneater“ nebo „Say It Right“ dopomohly zpěvačce k prvním místům v hitparádách, kde se držely i několik měsíců. Kdo by si tenkrát pomyslel, že za deset let po Nelly Furtado neštěkne již ani pes.

Její následující počiny sice nebyly nejhorší, stále se jednalo o kvalitní mainstreamové skladby. Jenomže lidé, kteří neviděli Nelly na prvních příčkách hitparád, na interpretku zanevřeli, a tak se její následující alba „Mi Plan“ i „The Spirite Indestructible“ propadla v dějinách popové hudby. Na novinku Nelly Furtado jsme tak museli čekat dlouhých pět let. O to větším překvapením je nově vydaný materiál.

S novou deskou přichází i nová éra Nelly Furtado. Pro novou desku se rozloučila se svým stávajícím vydavatelstvím a pod značkou svého vlastního labelu Nelstar vydává novinku „The Ride“. Na první poslech hodně alternativní nahrávka, kterou nezkousne jen tak někdo. Rozhodně ne řadový konzument rádiových playlistů. Za novou hudbou se sice neskrývají líbivé melodie, zato je to manifest. Manifest toho, co se posledních pět let stalo v životě zpěvačky.

Lehce stravitelný pro řadové posluchače by mohl být hlavně pilotní singl „Pipe Dreams“, který částečně ujíždí na vlnách současného urban stylu, který můžeme slyšet například od zpěvačky Rihanny. Zbytek alba je však zvláštní směsicí zvuků, které jsou tak různorodé, že vám po poslechu celého alba nastane zmatek v hlavě. To značí už i skladba „Cold Hard Truth“, která celé album otevírá. U „Flatline“ odstartuje zpěvačka poprockovou jízdu, kterou ale záhy střídá balada „Carnival Games“, ze které lze cítit nostalgii roku 2006. Zpěvačka se vrací a tvrdí „Carnival games are so much fun to play, hard to just walk away from“. Staré rozjuchané časy prostě končí a je těžké se s nimi loučit. Následuje rozjuchaná skladba „Live“, kde se hlas Nelly bohužel mírně ztrácí.

Ačkoliv skladba „Paris Sun“ evokuje krásnou letní náladu ve středu Francie, jedná se spíše o píseň hodně potemnělou. Na „Stick and Stones“ se snaží být Nelly zase mírně folková a na „Magic“ se jí daří být mírně retro. Trochu života do nahrávky potom přichází v písni „Palaces“, kde Nelly působí hlavně díky ráznějšímu frázování více živě. „Tap Dancing“ na tempu albu nepřidá a po „Palaces“ spíše nahrávku vrací zpět na stejnou kolej.

 Nádech Blízkého východu si můžete vychutnat u předposlední skladby. Album ukončuje Nelly Furtado pak velice táhlou nenásilnou baladou „Phoenix“, kterou napsala krátce po sebevraždě Robina Williamse. Skladba se táhne v jedné rovině, nikterak negraduje, prostě si jen tak plyne. Ono si vlastně celé album jen tak plyne.

Hodnotit celkový dojem z alba je velice složité. Na nahrávku se dá totiž koukat z dvou pólů. Podívat se na novinku můžeme z pohledu bězného mainstreamového posluchače. V tomto případě Nelly Furtado narazí. Ačkoliv několik písní by mohlo řadového posluchače nadchnout, nikdy nebudou mít tak silnou melodii, aby takového posluchače upoutaly k poslechu celého alba. Myslím si tedy, že ji tito posluchači už po poslechu nového alba totálně zavrhnou. Pokud však hledáte něco jiného, něco, co je odlišné od současné rádiové produkce, je novinka „The Ride“ přímo pro vás. Nenaleznete zde žádný silný hit, písně jsou silné spíše svými texty a metaforami. Bohužel, v době kdy funguje text spíše jako výplň melodie, je těžké někoho oslovit.

S novým albem této sympatické kanaďanky se mně osobně pojilo však jedno slovo. To slovo zní „mírný/mírně“. Všechno je takové mírné. Zpěvačka očividně začíná brousit do vod alternativy, ale ještě se v nich tolik nevyzná. Snaží se tak na své nové desce zabrousit hned do několika žánrů. Koketuje tak s folkem, slyšet zde můžeme i orientální prvky, do některých skladeb zase zakomponovala Nelly Furtado zvuk 80. let. Jedno je tedy jisté, Nelly Furtado se jako interpretka stále hledá. A až se najde, bude to velice fajn. Dnes to stačilo pouze na 5 bodů z 10ti.

Celkové hodnocení: 5/10

Follow Štěpán Strejček:
25letý člověk zajímající se o hudbu všech žánrů, tedy snad kromě dechovky a vážné hudby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *