POKÁČ: „Hned mé první album bude bestofka.“

Český písničkář Pokáč se vydal na jarní turné. Co nám prozradil Pokáč o sobě, o novém albu, které vyjde v květnu a o právě probíhajícím turné? To se dozvíte v našem novém rozhovoru. 

Kdo je Pokáč? Jak bys ho charakterizoval?
Tak v první řadě jsem to já, a pokud bych to měl shrnout do co nejméně slov, tak je to písničkář, který píše texty o životě s nadsázkou.

Liší se nějak život Pokáče od života Jana Pokorného?
Právě že ne, snažím se chovat tak, jak se chovám i v mém osobním životě. Já bych to snad ani neuměl jinak. Proto se snažím pojmout stejně i svou tvorbu. Nechci si na nic hrát.

Vystudoval jsi počítačové inženýrství na ČVUT. Co tě přimělo k tomu, stát se muzikantem téměř na plný úvazek? Je pro tebe již hudba zaměstnáním na plný úvazek?
Matematika mi šla už na základní škole hlavně proto, že jsem se jí nemusel učit. Stačilo mi ji pouze pochopit. Často se však setkávám s muzikanty, kteří říkají, že jim matematika vůbec nešla. Možná to není ani těmi muzikanty, ale lidmi obecně. Na gymnáziu jsem absolvoval různé matematické olympiády. Celý život jsem tíhnul k počítačům. On vlastně celý můj život směřoval ke studiu ČVUT. Zároveň jsme od mala chodil do hudebky. Dostalo se mi tedy i hudebního vzdělání. Během studia vysoké školy pro mě byla hudba koníčkem. Hrál jsem na kytaru, skládal texty a dělal muziku. Dnes ještě pořád chodím do práce na part time jako programátor. Práci však už stíhám čím dál tím méně.

Pomalu tedy přecházíš od tvého vystudovaného oboru k muzikantství?
Je tomu tak. Muzikantství mě už téměř živí a v poslední době nemám už skoro na nic jiného čas.

Ve školním kole jsme se sestrou umístili na druhém místě, aby nemuseli ani jednoho z nás posílat na okres.

Co Pokáč poslouchá ve svých volných chvílích? Máš nějaké hudební vzory?
Mými největšími hudebními vzory jsou určitě Ed Sheeran, Jason Mraz, Jack Johnson a Passenger. Hudebně mám však nejradši Passengera. Neposlouchám ale pouze jejich muziku, dívám se i na rozhovory s nimi. Rozhovory s Edem Sheeranem jsou pro mne velice inspirativní. Velice se mi líbí jeho názor, že nikdy nikomu nic nespadne z hůry. Říká, že musíš cvičit, aby se dostavil nějaký pokrok. Má pravdu. Když jsme s mou sestrou chodili na klavír do hudební školy, zapsali nás do školního kola hry na klavír. Nakonec to dopadlo tak, že nás oba umístili raději na druhé místo, aby nemuseli ani jednoho z nás posílat na okres. V té době to nebyla vůbec žádná sláva, ale s pílí se člověk stále zlepšuje.

V České republice je obecně hodně velký zájem o písničkáře. Proč si myslíš, že tomu tak je?
Jestli mohu mluvit za sebe, tak mě písničkaření vždy bavilo jednak kvůli tomu, že to byla odlišná muzika než popová rádiová hudba a také proto, že je zde kladen důraz na text. Psaní textů mě vždy baví. Bohužel se dnes text používá spíše jako výplň muziky, což je podle mě škoda. Myslím si, že v České republice vždycky písničkářství fungovalo. Je tu pevně zakotvená tradice, například díky Nohavicovi.

Píšeš texty i pro jiné české interprety. Je rozdíl v tom psát písně pro sebe a pro někoho jiného?
Psát pro jiné interprety je vždy výzva a to hlavně proto, že pro každého píšu něco odlišného. Pro Voxela jsem donedávna psal téměř všechny texty, jeho texty měli být více pozitivní. Já sám se snažím prezentovat pozitivně, ale song „V naší ulici“ bych si pro sebe třeba nenapsal. Mám v textech raději nadhled a nadsázku. Jakub Děkan zase po mě chtěl text, který měl mít motivační charakter. Skupina Mirai chtěla zase malinko poetičtější text.

Kde bereš inspiraci pro témata svých písní? Bezesporu zpíváš o nepříliš obvyklých tématech, jako jsou počítačové hry (Vymlácený entery), o prokrastinaci (Zejtra je taky den) nebo o dnešním „duchu“ Vánoc (Nikde žádnej sníh).
Zařekl jsem se, že nechci psát o lásce, ačkoliv mám lásku velice rád. Píší o ní všichni ostatní. Je pravda, že kolikrát je těžké najít dobré téma. Mě osobně to zabere nejvíce času. Napsat o daném tématu text, to je ta lehčí část. Snažím se proto vnímat vše možné okolo sebe. Rád píši o tom, co se děje v běžném životě, ale zatím to ještě nikdo nepojmenoval. Třeba „Vymlácený entry“… Když sedíte se svými vrstevníky a vytáhnete téma starých her, všichni znají Prince nebo Dooma. Tak jsem si řekl, proč o tom neudělat song.

Takže se od tebe nedočkáme žádného lovesongu?
Zrovna před týdnem jsem vypustil písničku „Lovesongy“, která je duetem s Kateřinou Marií Tichou. Je to o lásce, ale ne o té typické. Vydal jsem to k příležitosti Valentýna. Nečekejte však ode mne song ve stylu „mám rád nějakou holku“, a jestliže ho napíšu, bude v něm opět nějaká ta nadsázka.

Nadsázka se vyskytuje v tvých písních dost často. Snažíš se i ty svůj život brát s nadsázkou?
Myslím si, že určitě. Lidi se obecně berou strašně vážně a to je podle mě zbytečné. Já mám srandu rád a v nadsázce se bavím téměř pořád. Na nadsázce mě baví to, že si každý může tu srandu vyložit jinak. Vtipy z „Natoč to!“ nejsou mým typem humoru, já osobně preferuji, když se u vtipů musí člověk trochu zamyslet. Kolikrát i mé texty mají různý význam a každý si z nich vezme něco jiného.

Většina lidí tě asi poprvé zaregistrovala s tvým prvním singlem „Vymlácený entery“. Pod videem v popisku se můžeme dočíst „Nostalgické vzpomínání na počítačové začátky dětí z generace Windows 95“. Vyrůstal jsi také na počítačových hrách, o kterých se zmiňuješ v textu písně?
Hrál jsem je a vyrůstal jsem na nich. Entry jsem napsal cestou ze školní stáže, když jsem se vracel z Rakouska. Jel jsem s kámošem, který byl na stáži se mnou, a když přišlo téma na počítačové hry, všichni znali Prince a Dooma. Pak jsem se bavil se studentem grafiky z Turecka a tam taky hráli Prince. V té době bylo asi pět her, které byly všude po světě. Právě v těchto dvou okamžicích jsem si uvědomil, že je to skvělé téma k napsání písně.

Ve videoklipu můžeme vidět spoustu známých tváří. (Thom Artway, Light & Love, Xindl X a další.) Bylo těžké dostat tolik známých interpretů do jednoho videoklipu?
Chtěli jsme do mého prvního videoklipu sehnat nějaké známější tváře. Všichni, co ve videoklipu hrají, jsou mí kamarádi, takže domluva nebyla složitá. Složitější to bylo akorát s Ondrou Ládkem (Xindlem X), který původně dorazit nemohl. Na natáčení jsme s ním nepočítali. V den natáčení mi však Xindl zavolal a ptal se, v kolik hodin má přijet. Neměli jsme pro něj ani roli. Nakonec jsem rychle připsal roli a Xindl tam nakonec hraje houbaře. Ve videoklipu si zahrál také můj fanoušek – youtuber Nejfejk.  S ním jsme se domlouvali asi dva týdny předem.

Takže přizvat do videoklipu známé tváře byl určitý kalkul?
To určitě. Chtěli jsme udělat virál. Zároveň to jsou všechno lidi, které znám nebo jsou to mí dobří přátelé. Zkoušeli jsme psát i pár sportovcům, ale nikdo pozvání na natáčení nepřijal.

Myslíš si, že ti tyto interpreti pomohli k většímu úspěchu videa/singlu?
Myslím si, že určitě ano. Říkal jsem v legraci Nejfejkovi, že třetina komentářů pod videem je typu ‚je to skutečně Nejfejk?‘. Na Óčku sdíleli videoklip s titulkem „Pokáč má nový videoklip a má tam Xindla X, Thoma Artwaye a další.“ Když se nakumulují ve videoklipu známé tváře, hned se k tomu noví lidé lépe dostanou. Do jaké míry to ovlivnilo úspěch singlu a videa, to však nedokážu odhadnout.

Na svém facebookovém profilu udržuješ se svými fanoušky takový „interaktivní“ vztah. Inspirují tě nějak fanoušci v tvorbě?
Snažím se budovat vztah s fanoušky, protože je to podle mě správné. Také je k tomu v době sociálních sítí skvělá příležitost. Myslím si, že interpret by to měl dělat i proto, že lidé raději přijdou na koncert někoho, s kým jsou trochu kamarádi, než na někoho úplně neznámého. Já třeba na kamarádův koncert půjdu, i když je jeho muzika strašná.

Dokonce jsi v jednom ze svých videí nechal na fanoušcích, aby vymysleli název albu. Zaujal tě nějaký název natolik, abys album po něm pojmenoval?
Mám v hlavě název, o kterém si myslím, že bude použitý. Chtěl jsem zkusit, zda by někdo nevymyslel něco lepšího. V komentářích pod tím videem se objevil název „Nahoře bez“, ten měl i nejvíce lajků. Myslím si, že tento název má nápad. Přemýšlel jsem nad ním, ale nakonec zvítězil můj dosavadní výmysl, který je ale tomuto podobný.

Na tvé album jsi vybíral finance přes startovač a úspěšně. Vybralo se o téměř 200 000 korun více. Čekal jste takový úspěch? Čemu tento úspěch přisuzujete?
Já už startovač používal před rokem a půl na natočení videoklipu k entrům. To se vybralo dva a půl krát více. To samé se stalo i tentokrát. Říkali jsme si, že když to dobře půjde, vybere se sto tisíc. Opět se vybralo dva a půl krát více. Je to zajímavé, protože jsem koukal na ty startéry, kteří přispívali a neznal jsem tam nikoho. Takže že by mě podporovali nějací kamarádi, to se nedá říct. V tu chvíli jsem si řekl, že lidi asi mají rádi mou hudbu. Než jsem teď na jaře rozjel turné, spousta zastávek už byla vyprodaná. Já jsem za to rád a je to skvělé. Hraji osm let, ale sedm let na mě chodilo 0 až 7 lidí. Až teď, poslední rok, když jsem začal dávat ty videa na youtube, to zafungovalo.

Prozraď nám nějaké informace o připravované desce? Kolik písní se zde objeví? Objeví se na albu nějací hosté?
Nebýt fanoušků a vydavatelství, nemám příliš důvod desku vydávat. Fanoušci se těší na fyzickou desku hlavně z toho důvodu, že chtějí mít mou tvorbu pohromadě. Deska proto bude spíše kompilací. Hned mé první album bude best ofka. Bude to výběr těch songů, které jsou již na youtubu. Chci tam zařadit okolo dvaceti písní. Deska tak nebude sloužit jako nástroj pro nové skladby. Nový zde bude jen jeden song, který si nechávám zatím jako překvapení. Jediným hostem na desce by měla být Kateřina Marie Tichá a album byl mělo vyjít 16. května.

V těchto dnech jsi vyrazil na jarní klubové turné „Pokáčovo jaro“, které čítá okolo dvaceti zastávek. Na co se mohou fanoušci těšit? Co na turné fanoušci mohou slyšet?
Ty nejlepší písničky, co najdou po internetu.

Je „Pokáčovo jaro“ odlišné od dosavadních tour, které jsi jel například se zpěvákem Voxelem?
Pokáčovo jaro je mé první sólo turné v životě. Vůbec jsme nevěděli, co od toho vlastně čekat. Říkali jsme si, že když v Praze dorazí 80 lidí na koncert a mimo Prahu 50 lidí, bude to fajn. O to větší překvapení to pro nás bylo, když se koncert v Brně vyprodal měsíc a půl předem a oba koncerty v Plzni se také vyprodaly, a nejenom ty. Myslel jsem si, že budu vozit i nějakého hosta, nakonec ale jezdím sám, host je pouze na některých zastávkách. Nemám s tím však žádný problém, stát před publikem více jak hodinu a půl mi nevadí. Písní v repertoáru mám na to dost.

V minulém roce jste parodovali s kolegou Voxelem píseň „Mešita“ od skupiny Ortel. Co vás donutilo takto reagovat na vzrůstající popularitu této kapely?
Obecně je to propagace nenávisti, která nám není s Vaškem příliš sympatická. Určitě neříkáme všechny uprchlíky sem nebo všechny pryč, ale šíření nenávisti nám vadí. Nechtěli jsme být angažovaní. Spíše jsme reagovali na to, jak se tu rozmáhá nenávist vůči cizím rasám. Ani jsme si nemysleli, že by naše parodie měla nějaký virální charakter, vzniklo to celkem spontánně.

Svůj YouTube kanál zásobuješ pořádnou dávkou videí. Můžeme se těšit i v budoucnu těšit na další podobná videa, jako jsou Pokáčova dema nebo ukulele minisongy? Budeš točit i po vydání své desky tato videa a bavit nás s nimi?
Určitě nezačnu teď sbírat písně a šetřit si je na nové album. Má tvorba bude stále zaplavovat facebook a youtube. V sociálních sítích vidím velký potenciál. Lidi chodí na mé koncerty a už týden od vydání videa si na mém koncertu zpívají se mnou novou píseň. Nevydržel bych čekat půl roku na nové album. Zároveň hudebních youtuberů je po světě hodně a tam to funguje. U nás bohužel žádného hudebního youtubera nemáme. A to je škoda.

Follow Štěpán Strejček:
25letý člověk zajímající se o hudbu všech žánrů, tedy snad kromě dechovky a vážné hudby.

  1. AnonymníKáča
    | Odpovědět

    Já toho Pokáče asi miluju. 😂 No není nejlepší?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *