Albert Černý z Lake Malawi: „Fanoušci vzpomínají na dobu Charlie Straight skrz nostalgické brýle.“

Skupina Lake Malawi má pomalu za sebou velice perný podzim. Letos v listopadu totiž kapela vydala dlouho očekávané plnohodnotné album „Surrounded By Light“. Zároveň k nové desce vyjeli členové kapeli i na turné, které čítá dohromady osm koncertů, včetně koncertu v pražském Paláci Akropolis, kde svou aktuální desku i pokřtili. O novém albu, koncertním turné i o tom, co kapelu inspiruje při tvorbě hudebních videoklipů se pro nás rozpovídal frontman kapely – Albert Černý.

Kdo nebo co tě inspiruje při skládání nové hudby? Máš nějaké hudební vzory?
Inspiruje mě hlavně to, co prožiju. Mými vzory jsou Bon Iver, Sufjan Stevens, The Killers, James Blake, Kendrick Lamar a každý člověk, který zpívá a hraje srdcem.

Kde sbíráš inspiraci při tvorbě nových skladeb?
Jednou mi jedna právnička v Anglii řekla ve výtahu, že vypadám „spaced out“, tak jsem se jí zeptal, co to znamená. Vysvětlila mi, že jsem jakoby tak trochu mimo, někde v oblacích. Předtím jsem tu frázi moc neznal, ale od toho setkání se mi zalíbila a na druhý den jsem napsal písničku Spaced Out, kterou máme na nové desce.

Právě vám vyšla první plnohodnotná desku „Surrounded By Light“. Myslíš si, že je v něčem odlišná od předchozí tvorby se skupinou Charlie Straight?
Je to pro mě tolik osobní, že od toho nedokážu mít odstup a ani mi nepřijde, že bych ho měl hledat. Já nevím v čem se liší moje tvorba teď od té před sedmi, osmi lety. Chtěl bych psát písničky, které mě i lidi kolem mě budou těšit celý život, to je můj plán – dobře se tím uživit a mít z toho radost.

Která skladba z alba je ti nejblíže? Máš k nějaké skladbě hlubší citový vztah?
Mám rád Because Because, Holidays Forever a Paris, ty jsou pro mě teď asi nejzásadnější a nejvíc mě baví hrát živě. Taky rád hraju ty pomalejší, nebo Surrounded By Light.

Vaše skladby doprovází samozřejmě i zajímavé vizuály. Zmínit můžeme například titulní píseň „Surrounded By Light“, jejíž videoklip se natáčel na Kubě, k písni „Bottom of the Jungle“ jste pak natáčeli videoklip na Madeiře. Jak u vás probíhá tvorba videoklipů? Vedete dlouhé debaty o tom, jak by měl videoklip vypadat? Kdo z vás vybírá takové exotické destinace, jako je například Kuba?
Většinou nás zahraničí inspiruje víc než prostředí, kde je člověk pořád. Debaty vedeme, ale ne moc dlouhé – buď se někomu můj nápad líbí, nebo moc ne a potom je na mě, jestli jsem ochotný a dostatečně otevřený na to, ho změnit. Nevím, do jaké míry se to odráží ve výsledku, ale rozhodl jsem se od teď víc spoléhat na ostatní a nepodílet se za každou cenu na klipech jako jeden z režisérů.

Tento podzim vyjíždíš s kapelou na podzimní turné. Bude se turné nějak odlišovat od dosavadních koncertů, které jste odehráli do této doby?
Konečně si zahrajeme písničky z nové desky pro publikum, které je mohlo slyšet z pohodlí domova – to je určitě to nejdůležitější. Cítili jsme na všech dosavadních koncertech, že si s náma fanoušci zpívají texty písniček, které si nikdy předtím ani prakticky zpívat nemohli, protože v té době nevyšly.

Předskokany Lake Malawi na každé zastávce turné jsou různí interpreti/kapely. V Plzni se například představili Save the Emotion a slovenští FOOTB. Podle jakého klíče jste vybírali v kapele ty správné předskokany?
Jsou to kapely, které známe delší dobu, naši kamarádi jako Holden, FOOTB, nebo v případě Save the Emotion jsme dali na doporučení producenta první desky Charlie Straight Michala Nováka. Největší radost mi ale udělali londýnští Banfi, kteří po křtu v Akropoli s plzní v ruce zpívali refrén Parallel Universe a říkali mi, že je to krásná melodie. Je to kapela, která nás nejdřív pozvala do Londýna jako předskokany a my jsme jim to teď oplatili v Brně a v Praze.

Pozoruješ nějaký rozdíl mezi fanoušky Lake Malawi a tvou bývalou kapelou Charlie Straight?
Jo, už jim není patnáct, někteří mají děti a někteří vzpomínají na dobu Charlie Straight skrz nostalgické brýle trochu jako důchodci na mládí. Pořád jsou to ale lidi, které oslovují moje písničky a zpěv a to je věc, které si budu vážit vždycky – do konce života.

S kapelou máš za sebou již několik koncertů v zahraničí. Koncertovali jste například v Londýně. Jaký je rozdíl mezi publikem českým a přávě tím britským? 
Britské publikum je korektnější a potřebuje větší dávku energie, aby se odvázalo. U nás jsou krásné holky a jsme muzikálnější, nebo to dáváme víc najevo. V Anglii je zase vě většině klubů lepší zvuk – možná by to někomu přišlo předimenzované, ale aparatura, kterou tam používají na klubík pro 50 lidí u nás hraje ve velkém kulturáku. Zajděte do klubu Patterns v Brightonu, je to síla…

Follow Štěpán Strejček:
25letý člověk zajímající se o hudbu všech žánrů, tedy snad kromě dechovky a vážné hudby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *